Při sledování povolebních přenosů ze sídel jednotlivých politických
stran jsem se nemohl ubránit zvláštnímu pocitu – vítězná strana
oslavovala, ale já jsem si pořád marně lámal hlavu nad tím, co se
vlastně oslavuje. Oslavuje se tehdy, když se podaří splnit úkol,
vyřešit, co se vyřešit má, dosáhnout toho, čeho se dosáhnout má.
Politika je služba veřejnosti. Z tohoto titulu by oslavy byly na místě
tam, kde by se podařilo naplnit úkol, který politika má, tedy posloužit
veřejnosti.
Toto je zásadní rozdíl mezi komunální politikou v
obcích a vysokou politikou politických stran. Když na vesnici někdo
"vyhraje" volby, znamená to pro něj, že se uváže ke hromadě někdy
obtížně splnitelných úkolů, že si často nebude vědět rady, že se bude
doslova prokousávat nevděčnými úkoly, které jen málokdo vidí a ocení.
Mnoho starostů malých obcí své zvolení nijak neoslavuje, protože vědí,
že na oslavy si musí počkat nejméně čtyři roky do konce svého funkčního
období, kdy budou hodnotit, zda se jim podařilo svůj úkol splnit, či
ne.
Politické strany slaví hned po volbách, pokud dostanou
větší množství hlasů, než jejich protivníci. Co vlastně slaví? Určitě
ne naplnění služby veřejnosti, za několik hodin po ukončení hlasování
toho ještě nestihli jejich političtí představitelé kromě několika
prohlášení moc udělat. Přesto ale slaví, takže evidentně nějakého
splnění úkolu dosáhli. Volební "vítězství" znamená, že jsme dostali
nejvíc hlasů, takže budeme vládnout. Toto politické strany slaví –
převzetí moci. Z hlediska komunální politiky v malé obci je to naprosto
absurdní. Člověka, který by na vesnici "slavil převzetí moci", by nikdo
nemohl brát vážně a zcela legitimně by se ho ostatní ptali, co to
vlastně slaví, když ještě ve funkci nic nedokázal.
ČSSD
slaví. Ale stejně jako Honza na svatbě na konci pohádky má to podstatné
teprve před sebou. Cíl je daleko, zatím slaví jen to, že došla na
startovní čáru. Závod teprve přijde. Na nějaké oslavy je ještě trochu
brzy.